Jelenovití

 

LOS EVROPSKÝ (Alces alces)

 

Zoologicky: sudokopytníci, jelenovití.

Samec: los, samice: losice, mládě: losíče, lůse. Losice a losíčata – zvěř holá.

Pokrývka těla: strst. Obnova srsti: línání, přebarvování.

 

Popis těla: hlava, slechy, pučnice, parohy, světla se slzníky, větrník, svírák s převislým horním pyskem, lizákchrupem, krk s visícím lalokem, hruďplecemi a komorou, hřbet bedry, břicho se slabinami, kýty, čili kyje, běhy se spárky a paspárky, kelka.

Pohlavní ústrojí: samčí – žíla, ráže (varlata) v šourku, prodloužená srst kolem žíly – střapec, žíla a ráže se nazývají kratiny. Samičí – svírka se zástěrkou (prodlouženou srstí). Krev – barva. Maso – zvěřina, losina. Tuk – bílí, běl. Vnitřnosti – vývrh. Jedlé části vývrhu - drob, nejedlé – výhoz. Žaludek – trávník. Výměty: trus – hrozny (tvrdé), koláče (měkké). Moč – rez. Močení – ždímání.

 

Losovi každoročně vyrůstají na půčnicích parohy. Jsou buď lopatovité – lopatáč, nebo bez lopat bidlovité – bidláč. Podle vývoje parohů – špičák, vidlák, slabý, silný, hlavní či kapitální lopatáč.

Los všemi smysly jistí, bádá, zrakem pátrá, sluchem bystří, čichem větří. V říji los troubí. Při klusu spárky cinká.

Páření – říje. Los po honění losici pokládá. Losice je těžká, klade losíčata. Los má kůži.

 

                                                                                                                                                                        Zdroj: Google.com

 

 

JELEN EVROPSKÝ (Cervus elaphus)

SIKA VÝCHODNÍ (Cervus nippon)

  SIKA  VÝCHODNÍ JAPONSKÝ (C.n. nippon)

  SIKA VÝCHODNÍ MANDŽUSKÝ – JELEN DYBOWSKÉHO (C.n. hortulorum)

 

Zoologicky: sudokopytníci, jelenovití.

Samec: jelen, jelínek. Samice: laň, laňka (mladá). Mládě: kolouch. Laně a kolouši – zvěř holá.

Pokrývka těla: srst. Obnova srsti: línání, přebarvování.

Popis těla: hlava (a),slechy (b), pučnice (c), parohy (d), světla (e) se slzníky (f), vylučujícími světlomaz či jelení bezoár, větrník (g), svírák (h) s lizákem a chrupem (horní špičáky – kelce, osny), krk (ch)hřívou vespod (i), - nejdelší srst na hřívě se nezývá osiny, hruď (j)plecemi (k) a komorou (l), hřbet (m)bedry (n), břicho (o) se slabinami (p), kýty či kyje (r), běhy (s) se spárky (t) a paspárky (u), obřitek (v), kelka (z).

 

                                                                                                                                                                        Zdroj: Google.com

Pohlavní ústrojí: samčí – žíla, ráže (varlata) v šourku, prodloužená srst kolem žíly – střapec, žíla a ráže se nazývají kratiny. Samičí – svírka se zástěrkou (prodlouženou srstí). Krev – barva. Maso – zvěřina, jelenina. Jelen je ve zvěřině dobrý, nebo špatný, v létě tučný, je v dobrém čase. Tuk – bílí, běl. Vnitřnosti – vývrh. Jedlé části vývrhu - drob, nejedlé – výhoz. Žaludek – trávník, obsah trávníku – zeleň. Chrupavčitá kůstka v srdci – hubertka. Výměty: trus – hrozny (tvrdé), koláče (měkké). Moč – rez. Močení – ždímání.

Jelenovi každoročně vyrůstají na pučnicích parohy. Vývoj parožení: ronění, paroh je v lýčí či v mechu, vyzrávání, vytloukání (na dřevinách vznikají výtlučky a otěrky), shazování – shozy. Popis parohu: růže (a), pečeť – vypouklá část pod růží na shozu, lodyha (b)rýhami či drážkami, hranami, perlemi a puky. Výsady: očník (c), výsadec či nadočník (d), opěrák (e), vlčník (f), koruna (g). Jelen s korunou – korunáč. Koruna může být jednoduchá nebo členitálopatovitá, dlanitá, pohárovitá. Podle počtu výsad na lodyze: špičák, vidlák, šesterák, osmerák, desaterák, dvanácterák, atd.

 

                                                                                     Zdroj: Google.com

SIKA dosahuje nejvýše stupně desateráka. Stejný počet výsad na obou lodyhách – jelen je rovný, nestejný počet výsad – nerovný. Osmerák hrotový – s výsadcem, vidlicový – bez výsadce. Desaterák vidlicový – s výsadcem, bez koruny. Korunový – bez výsadce, s korunou. Jelen škůdník má lodyhy bez výsad nebo jen s očníkem. Jelen nenasadil parohy – mnich, holec. Zrůdně, či abnormální parohy – zrůdník. Jelen, kterému na jedné, nebo i na obou lodyhách chybí standardní výsady (očník, opěrák), nebo je architektura jedné lodyhy výrazně odlišná od druhé, je nepravidelný. Houbovité, nevytlučené paroží – parukáč. Podle mohutnosti parohů – jelen slabý, silný, kapitální.

 

Jelen všemi smysly jistí, bádá, zrakem pátrá, sluchem bystří, čichem větří. V říji jelen brouká, mrmlá, troubí, soka odbíjí či huká. Sika v říji hvízdá.

Páření – říje bývá halasná, rušná tichá. Místo říje – říjiště. Jelen, který opanoval říjiště – hlavní jelen, vladař, výbojník. Odháněný slabý jelen – boční jelen, krejčík, ministrant. V době říje se utváří jelenovi na břichu před žílou tmavší skvrna – spála, páchnoucí prkem. Jelen v říji někdy zvedá horní pysk, cení zuby – šklebí se, frní, flémuje. Jelen po honění laň pokládá. Laň je těžká, klade kolouchy. Planá laň – trvale neplodná. Jalová laň – neoplodněná.

Jelení zvěř používá pěšinky – ochozy. Chodí v tlupách, kterou vede stará čelná, vedoucí laň. Starý jelen samotaří. Jelení zvěř z krytu vytahuje, táhne. Do houštiny zatahuje, při procházení houštinou lomozí, láme. Při odpočinku v loži zalehá, je zalehlá. V říji doluje, na bahnitých místech se kaliští, při otírání o stromy dělá otěrky, malovánky. Jelení zvěř loupe stromovou kůru.

Jelen má kůži, vyčiněná kůže – jelenice.

 

                                                                                                                                                                                                                     Zdroj: Google.com

 

 

DANĚK SKVRNITÝ (Dama dama)

Zoologicky: sudokopytníci, jelenovití.

Samec: daněk. Samice: daněla. Mládě: daňče, deněček, danělka. Daněly s daňčaty – zvěř holá.

Pokrývka těla: srst. Obnova srsti: línání, přebarvování.

Popis těla: hlava, slechy, pučnice, parohy – lopaty, světla, větrník, svíráklizákem a chrupem, krk, hruď plecemi a komorou, hřbet bedry, břicho se slabinami, kýty, běhy se spárky a paspárky, obřitek, delší kelka, daněk s ní stále pleská či aplauduje. Skvrny na srsti daňka - groše.

 

Pohlavní ústrojí: samčí – žíla, ráže (varlata) v šourku, prodloužená srst kolem žíly – střapec, žíla a ráže se nazývají kratiny. Samičí – svírka se zástěrkou (prodlouženou srstí). Krev – barva. Maso – zvěřina, daňčina. Tuk – bílí, běl. Vnitřnosti – vývrh. Jedlé části vývrhu - drob, nejedlé – výhoz. Žaludek – trávník. Výměty: trus – hrozny (tvrdé), koláče (měkké). Moč – rez. Močení – ždímání.

Na pučnicích vyrůstají parohy. Vývoj parožení: ronění, paroh je v lýčí či v mechu, vyzrávání, vytloukání (na dřevinách vznikají výtlučky a otěrky), shazování – shozy. Popis parohu: růže (a), lodyha (b) rýhami či drážkami, hranami, puky, výsady –očník (c) a opěrák (d), lopata (e), z lopaty vyrůstá palec (f), je opatřena krajkami (prsty či krajkováním, které je ukončeno hákem (g), na vnitřní straně lopaty (dlaně) mohou být výrůstky -  trny. Vývoj parohu: špičák, vařečkář, slabý, silný, kapitální lopatáč.

 

                                                                                                                            Zdroj: Google.com

Daněk všemi smysly jistí, bádá, zrakem pátrá, sluchem bystří, čichem větří. V říji se ozývá rocháním.

Páření – říje. V době říje se utváří daňkovi na břichu před žílou tmavší skvrna – spála, páchnoucí prkem. Daněk po honění danělu pokládá. Daněla je těžká, klade daňčata.

Daňčí zvěř žije v tlupách, staří daňci se toulají, žijí samotársky. Daňčí zvěř hrabánkuje, loupe stromovou kůru, při útěku hopsá. V říji doluje (vyhrabává v půdě doliny).

Daněk má kůži, vyčiněná kůže daňčice.

                                                                                                                       Zdroj: Google.com

 

 

SRNEC OBECNÝ (Capreolus capreolus)

Zoologicky: sudokopytníci, jelenovití.

Samec: srnec. Samice: srna, srnka (mladá), čiplenka. Mládě: srnče, srneček, srnečka. Srny a srnčata: zvěř holá.

Pokrývka těla: srst. Obnova srsti: přebarvování, línání. Popis těla: hlava, slechy, pučnice, parůžky, světla, větrník, svíráklizákem a chrupem, zřídka slabé horní špičáky – kelce (osny), krk, hruď s plecemi a komorou, hřbetbedry, břicho se slabinami, kýty, běhy se spárky a paspárky, obřitek, zakrnělá kelka. Na zadních bězích jsou pachové žlázy – pucky.

Pohlavní ústrojí: samčí – žíla, ráže (varlata) v šourku, prodloužená srst kolem žíly – střapec, žíla a ráže se nazývají kratiny. Samičí – svírka se zástěrkou (prodlouženou srstí). Krev – barva. Maso – zvěřina, srnčina. Tuk – bílí, běl. Vnitřnosti – vývrh. Jedlé části vývrhu - drob, nejedlé – výhoz. Žaludek – trávník. Výměty: trus, hrudky. Moč – rez. Močení – ždímání.

Srnci na pučnicích vyrůstají každoročně parůžky. Vývoj parožení: nasazování, parůžek je v lýčí či mechu, vyzrávání, vytloukání (na dřevinách vznikají otěrky a výtlučky), shazování – shozy.

Popis parůžku: růže (a), lodyha (b)rýhami či drážkami, hranami, perlami a puky, výsady (c). Vývoj parůžku: paličkář či knoflíkáč, špičák, vidlák, šesterák, osmerák a desaterák (vzácně). Stejný počet výsad na obou lodyhách – srnec je rovný, nestejný počet – srnec je nerovný. Srnec křižák – na obou parůžcích jsou přední a zadní výsady posazeny na lodyze ve stejné rovině. Srnec škůdník - dlouhé lodyhy bez výsad. Parukáč – houbovité nevytlučené parůžky. Abnormality parůžků – vývrtkovité, troudovité, lopatkovité, kráčející, dvojité lodyhy, aj. Podle mohutnosti parůžků – srnec slabý, dobrý, silný, kapitální.

 

                                                 Zdroj: Google.com

Srnčí zvěř všemi smysly jistí, bádá, zrakem pátrá, sluchem bystří, čichem větří. Zneklidněná srnčí zvěř beká, při pronásledování supí či funí. Srna v říji píská, honěná kvílí, naříká. Srnčata piští.

Páření – říje. Srnec srnu hledá, slídí, honí ji do kolečka – vznikají říjištní kruhy či rejdiště. Lovci vábí, srnec přiskakuje, někdy je zrazen. Srna je pokládána, klade srnčata.

Více kusů srnčí zvěře tvoří tlupu. Srnčí zvěř používá pěšinky – ochozy. Z krytu vytahuje, táhne, do houštiny zatahuje. Při odpočinku v loži zalehá, je zalehlá. Srnec hrabánkuje.

Srnec má kůži, vyčiněná - srnčice.

 

                                                                                         Zdroj: Google.com

 

- Zdroje textů v sekci Myslivecká mluva jsou čerpány z literatury uvedené na hlavní stránce, které jsou zároveň doporučeny ke studiu.

 

Klub Dámy české myslivosti ČMMJ, z.s. na FACEBOOKU

Partneři kalendáře klubu DČM  pro rok 2020

 

Kontakt

Dámy české myslivosti Lešanská 1176/2a
Praha 4 141 00
+420.221592961 dcm@cmmj.cz