Jelenovití
LOS EVROPSKÝ (Alces alces)
Zoologicky: sudokopytníci, jelenovití.
Samec: los, samice: losice, mládě: losíče, lůse. Losice a losíčata – zvěř holá.
Pokrývka těla: strst. Obnova srsti: línání, přebarvování.
Popis těla: hlava, slechy, pučnice, parohy, světla se slzníky, větrník, svírák s převislým horním pyskem, lizák s chrupem, krk s visícím lalokem, hruď s plecemi a komorou, hřbet s bedry, břicho se slabinami, kýty, čili kyje, běhy se spárky a paspárky, kelka.
Pohlavní ústrojí: samčí – žíla, ráže (varlata) v šourku, prodloužená srst kolem žíly – střapec, žíla a ráže se nazývají kratiny. Samičí – svírka se zástěrkou (prodlouženou srstí). Krev – barva. Maso – zvěřina, losina. Tuk – bílí, běl. Vnitřnosti – vývrh. Jedlé části vývrhu - drob, nejedlé – výhoz. Žaludek – trávník. Výměty: trus – hrozny (tvrdé), koláče (měkké). Moč – rez. Močení – ždímání.
Losovi každoročně vyrůstají na půčnicích parohy. Jsou buď lopatovité – lopatáč, nebo bez lopat bidlovité – bidláč. Podle vývoje parohů – špičák, vidlák, slabý, silný, hlavní či kapitální lopatáč.
Los všemi smysly jistí, bádá, zrakem pátrá, sluchem bystří, čichem větří. V říji los troubí. Při klusu spárky cinká.
Páření – říje. Los po honění losici pokládá. Losice je těžká, klade losíčata. Los má kůži.
Zdroj: Google.com
JELEN EVROPSKÝ (Cervus elaphus)
SIKA VÝCHODNÍ (Cervus nippon)
SIKA VÝCHODNÍ JAPONSKÝ (C.n. nippon)
SIKA VÝCHODNÍ MANDŽUSKÝ – JELEN DYBOWSKÉHO (C.n. hortulorum)
Zoologicky: sudokopytníci, jelenovití.
Samec: jelen, jelínek. Samice: laň, laňka (mladá). Mládě: kolouch. Laně a kolouši – zvěř holá.
Pokrývka těla: srst. Obnova srsti: línání, přebarvování.
Popis těla: hlava (a),slechy (b), pučnice (c), parohy (d), světla (e) se slzníky (f), vylučujícími světlomaz či jelení bezoár, větrník (g), svírák (h) s lizákem a chrupem (horní špičáky – kelce, osny), krk (ch) s hřívou vespod (i), - nejdelší srst na hřívě se nezývá osiny, hruď (j) s plecemi (k) a komorou (l), hřbet (m) s bedry (n), břicho (o) se slabinami (p), kýty či kyje (r), běhy (s) se spárky (t) a paspárky (u), obřitek (v), kelka (z).
Zdroj: Google.com
Pohlavní ústrojí: samčí – žíla, ráže (varlata) v šourku, prodloužená srst kolem žíly – střapec, žíla a ráže se nazývají kratiny. Samičí – svírka se zástěrkou (prodlouženou srstí). Krev – barva. Maso – zvěřina, jelenina. Jelen je ve zvěřině dobrý, nebo špatný, v létě tučný, je v dobrém čase. Tuk – bílí, běl. Vnitřnosti – vývrh. Jedlé části vývrhu - drob, nejedlé – výhoz. Žaludek – trávník, obsah trávníku – zeleň. Chrupavčitá kůstka v srdci – hubertka. Výměty: trus – hrozny (tvrdé), koláče (měkké). Moč – rez. Močení – ždímání.
Jelenovi každoročně vyrůstají na pučnicích parohy. Vývoj parožení: ronění, paroh je v lýčí či v mechu, vyzrávání, vytloukání (na dřevinách vznikají výtlučky a otěrky), shazování – shozy. Popis parohu: růže (a), pečeť – vypouklá část pod růží na shozu, lodyha (b) s rýhami či drážkami, hranami, perlemi a puky. Výsady: očník (c), výsadec či nadočník (d), opěrák (e), vlčník (f), koruna (g). Jelen s korunou – korunáč. Koruna může být jednoduchá nebo členitá – lopatovitá, dlanitá, pohárovitá. Podle počtu výsad na lodyze: špičák, vidlák, šesterák, osmerák, desaterák, dvanácterák, atd.
Zdroj: Google.com
SIKA dosahuje nejvýše stupně desateráka. Stejný počet výsad na obou lodyhách – jelen je rovný, nestejný počet výsad – nerovný. Osmerák hrotový – s výsadcem, vidlicový – bez výsadce. Desaterák vidlicový – s výsadcem, bez koruny. Korunový – bez výsadce, s korunou. Jelen škůdník má lodyhy bez výsad nebo jen s očníkem. Jelen nenasadil parohy – mnich, holec. Zrůdně, či abnormální parohy – zrůdník. Jelen, kterému na jedné, nebo i na obou lodyhách chybí standardní výsady (očník, opěrák), nebo je architektura jedné lodyhy výrazně odlišná od druhé, je nepravidelný. Houbovité, nevytlučené paroží – parukáč. Podle mohutnosti parohů – jelen slabý, silný, kapitální.
Jelen všemi smysly jistí, bádá, zrakem pátrá, sluchem bystří, čichem větří. V říji jelen brouká, mrmlá, troubí, soka odbíjí či huká. Sika v říji hvízdá.
Páření – říje bývá halasná, rušná tichá. Místo říje – říjiště. Jelen, který opanoval říjiště – hlavní jelen, vladař, výbojník. Odháněný slabý jelen – boční jelen, krejčík, ministrant. V době říje se utváří jelenovi na břichu před žílou tmavší skvrna – spála, páchnoucí prkem. Jelen v říji někdy zvedá horní pysk, cení zuby – šklebí se, frní, flémuje. Jelen po honění laň pokládá. Laň je těžká, klade kolouchy. Planá laň – trvale neplodná. Jalová laň – neoplodněná.
Jelení zvěř používá pěšinky – ochozy. Chodí v tlupách, kterou vede stará čelná, vedoucí laň. Starý jelen samotaří. Jelení zvěř z krytu vytahuje, táhne. Do houštiny zatahuje, při procházení houštinou lomozí, láme. Při odpočinku v loži zalehá, je zalehlá. V říji doluje, na bahnitých místech se kaliští, při otírání o stromy dělá otěrky, malovánky. Jelení zvěř loupe stromovou kůru.
Jelen má kůži, vyčiněná kůže – jelenice.
Zdroj: Google.com
DANĚK SKVRNITÝ (Dama dama)
Zoologicky: sudokopytníci, jelenovití.
Samec: daněk. Samice: daněla. Mládě: daňče, deněček, danělka. Daněly s daňčaty – zvěř holá.
Pokrývka těla: srst. Obnova srsti: línání, přebarvování.
Popis těla: hlava, slechy, pučnice, parohy – lopaty, světla, větrník, svírák s lizákem a chrupem, krk, hruď s plecemi a komorou, hřbet s bedry, břicho se slabinami, kýty, běhy se spárky a paspárky, obřitek, delší kelka, daněk s ní stále pleská či aplauduje. Skvrny na srsti daňka - groše.
Pohlavní ústrojí: samčí – žíla, ráže (varlata) v šourku, prodloužená srst kolem žíly – střapec, žíla a ráže se nazývají kratiny. Samičí – svírka se zástěrkou (prodlouženou srstí). Krev – barva. Maso – zvěřina, daňčina. Tuk – bílí, běl. Vnitřnosti – vývrh. Jedlé části vývrhu - drob, nejedlé – výhoz. Žaludek – trávník. Výměty: trus – hrozny (tvrdé), koláče (měkké). Moč – rez. Močení – ždímání.
Na pučnicích vyrůstají parohy. Vývoj parožení: ronění, paroh je v lýčí či v mechu, vyzrávání, vytloukání (na dřevinách vznikají výtlučky a otěrky), shazování – shozy. Popis parohu: růže (a), lodyha (b) s rýhami či drážkami, hranami, puky, výsady –očník (c) a opěrák (d), lopata (e), z lopaty vyrůstá palec (f), je opatřena krajkami (prsty či krajkováním, které je ukončeno hákem (g), na vnitřní straně lopaty (dlaně) mohou být výrůstky - trny. Vývoj parohu: špičák, vařečkář, slabý, silný, kapitální lopatáč.
Zdroj: Google.com
Daněk všemi smysly jistí, bádá, zrakem pátrá, sluchem bystří, čichem větří. V říji se ozývá rocháním.
Páření – říje. V době říje se utváří daňkovi na břichu před žílou tmavší skvrna – spála, páchnoucí prkem. Daněk po honění danělu pokládá. Daněla je těžká, klade daňčata.
Daňčí zvěř žije v tlupách, staří daňci se toulají, žijí samotársky. Daňčí zvěř hrabánkuje, loupe stromovou kůru, při útěku hopsá. V říji doluje (vyhrabává v půdě doliny).
Daněk má kůži, vyčiněná kůže daňčice.
Zdroj: Google.com
SRNEC OBECNÝ (Capreolus capreolus)
Zoologicky: sudokopytníci, jelenovití.
Samec: srnec. Samice: srna, srnka (mladá), čiplenka. Mládě: srnče, srneček, srnečka. Srny a srnčata: zvěř holá.
Pokrývka těla: srst. Obnova srsti: přebarvování, línání. Popis těla: hlava, slechy, pučnice, parůžky, světla, větrník, svírák s lizákem a chrupem, zřídka slabé horní špičáky – kelce (osny), krk, hruď s plecemi a komorou, hřbet s bedry, břicho se slabinami, kýty, běhy se spárky a paspárky, obřitek, zakrnělá kelka. Na zadních bězích jsou pachové žlázy – pucky.
Pohlavní ústrojí: samčí – žíla, ráže (varlata) v šourku, prodloužená srst kolem žíly – střapec, žíla a ráže se nazývají kratiny. Samičí – svírka se zástěrkou (prodlouženou srstí). Krev – barva. Maso – zvěřina, srnčina. Tuk – bílí, běl. Vnitřnosti – vývrh. Jedlé části vývrhu - drob, nejedlé – výhoz. Žaludek – trávník. Výměty: trus, hrudky. Moč – rez. Močení – ždímání.
Srnci na pučnicích vyrůstají každoročně parůžky. Vývoj parožení: nasazování, parůžek je v lýčí či mechu, vyzrávání, vytloukání (na dřevinách vznikají otěrky a výtlučky), shazování – shozy.
Popis parůžku: růže (a), lodyha (b) s rýhami či drážkami, hranami, perlami a puky, výsady (c). Vývoj parůžku: paličkář či knoflíkáč, špičák, vidlák, šesterák, osmerák a desaterák (vzácně). Stejný počet výsad na obou lodyhách – srnec je rovný, nestejný počet – srnec je nerovný. Srnec křižák – na obou parůžcích jsou přední a zadní výsady posazeny na lodyze ve stejné rovině. Srnec škůdník - dlouhé lodyhy bez výsad. Parukáč – houbovité nevytlučené parůžky. Abnormality parůžků – vývrtkovité, troudovité, lopatkovité, kráčející, dvojité lodyhy, aj. Podle mohutnosti parůžků – srnec slabý, dobrý, silný, kapitální.
Zdroj: Google.com
Srnčí zvěř všemi smysly jistí, bádá, zrakem pátrá, sluchem bystří, čichem větří. Zneklidněná srnčí zvěř beká, při pronásledování supí či funí. Srna v říji píská, honěná kvílí, naříká. Srnčata piští.
Páření – říje. Srnec srnu hledá, slídí, honí ji do kolečka – vznikají říjištní kruhy či rejdiště. Lovci vábí, srnec přiskakuje, někdy je zrazen. Srna je pokládána, klade srnčata.
Více kusů srnčí zvěře tvoří tlupu. Srnčí zvěř používá pěšinky – ochozy. Z krytu vytahuje, táhne, do houštiny zatahuje. Při odpočinku v loži zalehá, je zalehlá. Srnec hrabánkuje.
Srnec má kůži, vyčiněná - srnčice.
Zdroj: Google.com
- Zdroje textů v sekci Myslivecká mluva jsou čerpány z literatury uvedené na hlavní stránce, které jsou zároveň doporučeny ke studiu.
