Psovití

 

VLK (Canis lupus)

 

Zoologicky: šelmy, psovití.

Samec: vlk. Samice: vlčice. Mládě: vlče.

Pokrývka těla: srst. Obnova srsti: línání, přebarvování.

Popis těla: hlava, slechy, světla, čenich, mordalizákem a chrupem (stoličky – čtyři nejvyšší jsou trháky), krk, hřbet, hruďkomorou, břicho, kýty, běhy, tlapky (chodidla), pazoury (prsty s drápy), oháňka.

 

                                                                                                                                   Zdroj: Google.com

Pohlavní ústrojí: samčí - pyj, ráže (varlata) v šourku, samičí – přezka. Krev – barva. Maso – jádro. Tuk – sádlo. Výměty: trus, moč – rez, močení – ždímání.

Vlk zrakem pátrá, sluchem bystří, čichem větří. Vlk vyje, skolí, vlčata skučí, štěkají.

Páření – honění. Vlčice se běhá, vypouští z přezky kapky barvy – kaňkuje, je plná, vrhápelechu vlčata.

V honitbě vlk vězí, na podzim vede kočovný život, v zimě se sdružuje ve smečky. Vlk kluše, stopní dráha – čárování. Zvěř pronásleduje – štve, kořist strhne, zadáví, mršinu ožírá.

Kůže – kožich, vyčiňuje se na kožešinu – vlčinu.

 

                                                                                                                                                                  Zdroj: Google.com

 

LIŠKA OBECNÁ (Vulpes vulpes)

 

Zoologicky: šelmy, psovití.

Lidový název: kmotra, kmotřička, ferina,

Samec: lišák, pes. Samice: liška, liščtice, lišice,fena. Mládě: lišče, liščátko, lišátko.

Pokrývka těla (srst): spodní kratší hustá – podsada (vlna), vrchní vlasovitá delší – pesíky. Zbarvení srsti: liška červenáryzka, zrzka. Liška světlábřezová. Liška pálenáuhlířka. Liška křížovátmavý pruh na hřbetě překřížený tmavým pruhem přes přední běhy. Obnova srsti – línání, přebarvování.

Popis těla: hlava, slechy, světla, čenich, morda se štětinami či vousy, s lizákem a chrupem (stoličky – čtyři nejvyšší jsou trháky), krk, hřbet, hruď s komorou, břicho, kýty, běhy, tlapky (chodidla), pazoury (prsty a drápy), oháňka, fialka (pachová žláza u kořene oháňky), květ, kvítek (bílá špička oháňky).

 

                                                                                                                                                                                                                        

Pohlavní ústrojí: samčí - pyj, ráže (varlata) v šourku, samičí – přezka. Krev – barva. Maso – jádro. Tuk – sádlo. Tučná liška je zasádlená. Výměty: trus, moč – rez, močení – ždímání. Liška všemi smysly jistí, bádá, zrakem pátrá, obzírá, sluchem bystří, čichem větří. Liška vrní, skučí, v zimě skolí, při překvapení vyštěkne – lekne, ohrožená vrčí, ječí, postřelená kvílí, liščata poštěkávají – kamží.

Páření – kaňkování. Liščí fena se běhá, z přezky vypouští po kapkách barvu – kaňkuje, je plná, vrhábrlohu liščata.

Liška si vyhrabává podzemní brloh, vede do něho nora hlavní a několik vedlejších. Kromě hlavního brlohu má nouzové brlohy. Vstupní část nory – oko, vjezd, bývá při obsazené noře vyježděný, vyklouzaný. Liška do brlohu vjíždí, z něho vyjíždí. Na povrchu v pelechu je zalehlá. Liška používá stálé cesty – spády. Liška čáruje – klade stopy jednu za druhou v přímé řadě. Řaduje -  klade stopy ve dvou řadách, přenáhluje či křižuje – klade v běhu zadní stopy před přední. Splašená liška je zrazená. Liška vychází na lov – na lup, uchvátí kořist – loupí, strhává ji, dáví, odnáší, buď načíná, nebo celou požírá.

Kůže – kožich, vyčiňuje se na kožešinu – liščinu.

 

                                                                                                                                                                     Zdroj: Google.com

 

PSÍK MÝVALOVITÝ (Nycterectus procyonoides)

 

Zoologicky: šelmy, psovití.

Samec: pes. Samice: fena. Mládě: štěně.

Pokrývka těla (srst): roucho, spodní jemná: podsada, vrchní hrubší: pesíky. Obnova srsti: línání, přebarvování.

Popis těla: hlava, slechy, světla, čenich, mordalizákem a chrupem (stoličky – čtyři nejvyšší jsou trháky), na lících s licousy, krk, hřbet, hruďkomorou, břicho, kýtky, běhy, tlapky (chodidla), pazoury (prsty s drápy), oháňka.

 

                                                                                                                                                                               Zdroj: Google.com

Pohlavní ústrojí: samčí – pyj, ráže (varlata) v šourku, samičí – přezka. Krev – barva. Maso – zvěřina. Tuk – sádlo. Výměty – trus. Moč – rez. Močení – ždímání.

Psík mývalovitý zrakem pátrá, sluchem bystří, čichem větří. Ozývá se bručením, funěním.

Páření – kaňkování. Fena se běhá, z přezky vypouští po kapkách barvu – kaňkuje. Je plná, vrhábrlohu štěňata.

Psík mývalovitý žije samotářsky, vězí v brlohu, ze kterého vytahuje, do nory brlohu zatahuje, vjíždí. Zimu přespává. Kořist dáví, načíná, trhá.

Kůže – kožich, vyčiněná kůže je kožešina.

 

 

 

- Zdroje textů v sekci Myslivecká mluva jsou čerpány z literatury uvedené na hlavní stránce, které jsou zároveň doporučeny ke studiu.

 

Klub Dámy české myslivosti ČMMJ, z.s. na FACEBOOKU

Partneři kalendáře klubu DČM  pro rok 2020

 

Kontakt

Dámy české myslivosti Lešanská 1176/2a
Praha 4 141 00
+420.221592961 dcm@cmmj.cz