První pomoc

Každý, kdo chodí do přírody ví, že občas dojde k nějakému úrazu. Je to přirozené a né vždy se dá těmto okolnostem zabránit. O prevenci Vám tu vyprávět nebudeme, ale zaměříme se, jak můžete pomoci svému kolegovi nebo sobě.

Naše členka, paní prof. MUDr. Věra Adámová, CSc. (přednostka na Pracovišti preventivní kardiologie v pražském IKEMu) připravila základní informace o poskytování první pomoci.

Stejný obsah naleznete i v časopisech Myslivost, kde bude První pomoc postupně vycházet.

Přejeme Vám, pohodové studování a zároveň co nejméně nepříjemných příležitostí, kde byste museli získané informace použít.

 

 

Historie

 

Vážené dámy, vážení pánové, pobyt v přírodě a provozování naší společné lásky, myslivosti, může být spojeno nejen se samými pozitivy – pobyt v přírodě, naplnění životního stylu, zábavy, ale také, bohužel, s úrazem nebo náhlým zhoršením zdravotního stavu.

 

Opakovaně se přesvědčujeme, že první pomoc laická (tedy od kohokoli, kdo je nablízku) je naprosto zásadní a může zachránit život, bohužel, bývá poskytována často špatně nebo nedostatečně, což někdy vede i k závažnému poškození zdraví daného jedince.

 

Projdeme poskytování první pomoci v přírodě, zdravotnickým neodborníkem, který má, obrazně řečeno holé ruce.

 

Vzhledem k současným technickým možnostem a počtu mobilních telefonů v ČR, máte-li mobil, berte jej s sebou, když jdete do přírody a nevypínejte jej. Opakovaně už dohledání aparátu operátorem znamenalo záchranu života jeho majitele. Aplikaci První pomoc vydal Český červený kříž a je určena pro telefony s OS Android a Apple iOS. Lze ji stahovat i na SD karty. Tísňovou linku může uživatel vytáčet pří z aplikace stisknutím jediného tlačítka.

Nedílnou součástí první pomoci je přivolání odborné pomoci, která je součástí Integrovaného záchranného systém (IZS)

 

Integrovaný záchranný systém

150 hasiči

155 zdravotníci

156 městská policie

158 policie

 

Poskytování první pomoci v záchraně lidského života není ničím novodobým, protože záchrana lidského života provází lidstvo celým jeho trváním. Povídání o dobrém Samaritánovi, který byl považován za velmi zručného v obvazování ran, nalezneme v Evangeliu svatého Lukáše. Vyobrazení dýchání z úst do úst nalezneme v egyptských pramenech asi 4000 let př. n. l. (bohyně Iris oživovala Osirida). Staří Egypťané také velmi dobře propracovanou obvazovou techniku.

 

Termín první pomoc byl poprvé pravděpodobně užit pruským vojenským chirurgem Johannesem Friedrichem Augustem von Esmarchem. V 19. století, učil, že vojáci mají být schopni poskytnout svým kolegům pomoc ošetření ran. Za první organizovanou zdravotní pomoc vděčíme nejspíše špitálním rytířským řádům (Vojenský a špitální řád svatého Lazara Jeruzalémského, Vojenský řád sv. Jana z Jeruzaléma, tedy Johanitští rytíři, Řád německých rytířů, Křížovníci s červenou hvězdou). Rozvoj poskytování první pomoci je svázán s vojenskými akcemi, protože rychlé poskytnutí ošetření znamenalo menší ztráty na životech.

Napoleonův osobní lékař, Jean Dominique Larrey, je nejspíše zakladatelem přednemocniční  neodkladné péče, protože zavedl pohyblivá obvaziště. Dalším vojenským chirurgem, který se základně zasadil o koncepční poskytování zdravotnické péče, byl ruský lékař Nikolaj Pirogov, který zavedl třídění zranění na obvazišti. Používal sádrové obvazy, byl odpůrcem předčasných amputací (i když sám byl vynikajícím chirurgem).

Pro organizaci moderní první pomoci byly nejdůležitější idee Henri Dunanta, švýcarského obchodníka a spoluzakladatele Mezinárodního červeného kříže a nositele Nobelovy ceny za mír.

Nejdříve byla hlavním úkolem první pomoci hlavně pomoc při tonutí. V našich zemích byl založen v roce 1868 Vlastenecký pomocný spolek pro Království české. V roce 1897 v knize Karla Ploce „Návod o prvé pomoci při úrazech a nehodách“, kde jsou rady, jak zkusit oživit osoby zdánlivě mrtvé po tonutí.

 

O založení sanitní služby se zasloužil rytíř Jaromír von Mundy, který prošel mnoha boji a v koncepčních otázkách se mohl opřít o bohaté zkušenosti. Velké problémy viděl v návaznosti péče (poznatky válečné medicíny se potom mohly využít i v civilním zdravotnictví). Navrhl jako první sanitní vlaky, jejichž koncepce se používala i v dalších konfliktech.

Laická první pomoc

 

První pomoc (PP) je definována jako soubor jednoduchých úkonů a opatření, která při náhlém ohrožení nebo postižení zdraví člověka omezují rozsah a důsledky tohoto ohrožení či postižení. Poskytnout první pomoc je povinen každý občan České republiky starší 18 let, pokud tím neohrozí svoje zdraví či život.

Ukazuje se, z mnohých sdělení i z praxe, že první pomoc jsou schopné poskytovat i děti, ve věku 6-7 let, a to velmi dobře.

 

První pomoc lze rozdělit na několik typů:

  • Laická
  • Technická
  • Odborná přednemocniční
  • Nemocniční péče

Od roku 2010 se neškoleným laickým zachráncům doporučuje při poskytování první pomoci provádět pouze zevní srdeční masáž stlačováním hrudníku. Není třeba provádět dýchání z úst do úst. Vyškolené osoby v resuscitaci by měli postupovat klasickým způsobem – střídat komprese hrudníku a umělé vdechy v poměru 30 : 2.

Krvácení

 

Nejčastějším důvodem poskytování první pomoci v přírodě je krvácející zranění. O krvácení hovoříme, když uniká krev mimo cévní systém.

 

Krvácení po úraze dělíme zjednodušeně podle rozsahu:

     a) Malé – není třeba lékařského ošetření

     b) Velké – je třeba lékařského ošetření

I malé krvácení musí být řádně ošetřeno – tedy provedena dezinfekce místa poranění, eventuálně zakrytí (náplast, obvaz). Malé krvácení ustane samo.

Zdroje krvácení dělíme krvácení na:

    a) Zevní 

    b) Vnitřní

    c) Z tělních otvorů – vyskytuje se zřídka, ale známe z praxe případy napíchnutí na větev apod.

Podle typu poraněné cévy dělíme krvácení na:

    a) Tepenné – krev z rány prudce tryská, je světlá 

    b) Žilní – krev plynule vytéká, je tmavší

    c) Kapilární

    d) Smíšené

Při tepenném krvácení stlačíme místo i holou rukou, proti kosti (dáváme přednost stlačení přes čistou látku – kapesník, utržená košile….). Je-li poranění na končetině, zdvihneme ji nad úroveň těla (hrudníku). Na poraněné místo dáme (vytvoříme) tlakový obvaz (krycí vrstva, obinadlo, obvaz). V případě, že krev stále prosakuje, obvážeme ji další vrstvou, ale původní obvaz neodstraňujeme. Je-li poraněné místo na končetině a stále se nám nedaří zastavit krvácení, můžeme použít tzv. zaškrcení tepny, kdy použijeme buď škrtidlo z lékárničky (máme-li možnost), nebo z pruhu látky (může být rukáv z oblečení), který utáhneme. Pomoci si můžeme vytvořením uzlů nebo zakroucením s pomocí páky (např. větvě). V případě nouze je možné jako škrtidlo použít i řemen (ale vždy širší než 5 cm).

Zaškrcovadlo přikládáme "nad ránu" směrem k srdci, co nejvíc do blízkosti rány, ne však na klouby a těsně ke kloubům, protože v této oblasti se nachází velké množství nervů, které bychom mohli poškodit. Zaškrcovadlo přikládáme jej přes oděv nebo jej látkou vypodložíme.

 

Zaškrcení tepny použijeme v případě:

- rozsáhlého krvácení z pažní či stehenní tepny

- poúrazové amputace části končetiny

- že prosakuje krev již třetí vrstvou tlakového obvazu

- kdy dojde k otevřené zlomenině s velkým krvácením

- zaklínění cizího tělesa v ráně s velkým krvácením

- uštknutí (mírné, povrchové zaškrcení žilního oběhu)

Dočasně lze použít zaškrcení tepny v případě, kdy je více zraněných než zachránců.

 

Končetina nemá být zaškrcena déle než 1 hodinu, poté škrtidlo lehce povolíme a opět přitáhneme. V našich běžných podmínkách toto obvykle stačí do poskytnutí odborného ošetření. Doporučujeme poznamenat si čas přiložení škrtidla. Končetinu s přiloženým  zaškrcovadlem chladíme, správně zaškrcená končetina je bledá a chladná s nehmatným tepem na okrajové části.

Přiložené zaškrcovadlo neodstraňujeme (odstraní ho odborník), kromě občasného povolení.

 

U žilního krvácení si obvykle vystačíme s dezinfekcí místa poranění, krátkodobým stlačením a obvazem.

 

Vždy pečujeme o tepelnou pohodu zraněného (přikrytí, podložení svetrem, kabátem, dekou…).

 

Uvedená doporučení jsou velmi jednoduchá, ale platná a účinná. Do lesa nechodíme zpravidla s lékárničkou v batohu, ale měli bychom s sebou mít (zejména jdeme-li sami) čistý kapesník, obvaz, náplast, pití (vodu, čaj), nabitý telefon a hlavně bychom měli někomu říci, kam jdeme a kdy se zhruba vrátíme. Nezapomeňte, že i člověk se v lese hledá špatně!!!!

Klub Dámy české myslivosti ČMMJ, z.s. na FACEBOOKU

Partneři kalendáře klubu DČM  pro rok 2020

 

Kontakt

Dámy české myslivosti Lešanská 1176/2a
Praha 4 141 00
+420.221592961 dcm@cmmj.cz